příběhy bílé stopy

V mnohém se Češi a Poláci liší. K tomu, co však mají společného, patří láska k turistice a lyžování. V zimě se v krajině na pomezí potkávají především v bílé stopě. Vydali jsme se tedy za příběhy bílé stopy na česko-polském pomezí. Do míst, kde hranici na vrcholech a hřebenech hor kopírují běžkařské trasy.

Nahlédli jsme do horských chat, schronisek a útulen, kde se lyžaři vyhřívají u krbů, popíjejí silné nápoje a vyprávějí o bílých stopách, které zanechali v krajině na hranici. A také vzpomínají na své předchůdce. Na západě v Jizerkách, uprostřed na Sněžníku a na východním konci hranice v Těšínských Beskydech.

V retro stylu na Orle

Původně se toto místo jmenovalo Karlstahl a vyrábělo se tu sklo. Vzpomínkou na doby, kdy v osadě žili sklářští mistři, je památkově chráněný dům z tesaného kamene známý jako Orle. Ten je běžkařům bezpečnou základnou. Tady nacházejí útočiště před mrazy i vánicemi. Tady se scházejí celé party z polské i české strany pomezí. A vždy začátkem března přijíždějí na starých dřevěných lyžích. Nastrojeni, jako jejich babičky a dědové.

„Závodu v retro stylu se mohou zúčastnit pouze lyžaři na dřevěných lyžích. Hole musí být z bambusu. Boty kožené z pravé kůže, jak to dříve bývalo. Žádný goretex,“ vysvětluje Robert Jagielo. Hlavní organizátor pořádal na jaře 2019 už 16. ročník toho podniku. „Svetry vlněné, pravé kožichy po babičkách a dědech. Lidé je hledají v šatnících po svých rodičích, protože ještě v 50. a 60. letech se tak lyžovalo.“

Sibiř nebo Jizerky

Mezi nejkrásnější bílé stopy na české straně Jizerek patří trasa z Kořenova na Bedřichov. Nabízí roviny horských plání, táhlé stoupáky i rychlé sjezdy. Právě v téhle stopě to má nejraději fotograf, reportér, cestovatel a běžkař Stanislav Krupař. Ten pravidelně vyjíždí na Sibiř, kde s Ruskými přáteli zdolává ledové pláně zamrzlého Bajkalu.

„Pohyb na běžkách miluji. Je to pro mne v Jizerkách ten nejlepší odpočinek,“ svěřil se Stanislav Krupař. „A také tady trénuji, abych na Sibiři neudělal ostudu.“

Hřbety Sněžníku, srázy Beskyd

Stejně jako mají Jizerky své oddané vyznavače, má je také Králický Sněžník. Pro Čechy Kraličák, pro Poláky Sniežnik. Někdy šířeji Śnieżnik Kłodzki. Leží na východním lemu Kladska, polského regionu s českou a německou historií, vklíněného mezi Orlické a Rychlebské hory. Na Kraličáku se bílou stopou už od dětství prohání publicista a předseda Okrašlovacího spolku v Šumperku Radovan Auer.

Ve srovnání s Jizerkami i Kraličákem jsou v Těšínských Beskydech terény velmi náročné. Strmá stoupání a prudké srázy. Stopy neupravené. Turisté z obou stran pomezí tady proto chodí většinou pěšky. Vyhledávaným místem je chata Filipka. Leží v osadě stejného jména ve výšce necelých osm set metrů. Sem chodí nejraději paní Danuta Siderková s přáteli ze spolku Slezské Beskydy, který sdružuje jak Čechy, tak Poláky. Na Filipku vyrážejí z Návsí a potkají se tam s kamarádem Christyjanem Zaleským. Ten přichází z polské strany hor.

Cítím se tady dobře. Tak proč nevyrazit za přáteli na Filipku? Je to blízko a jsou tady krásné výhledy na hraniční hřeben. Vrcholy Stožek. Čantoryje,“ říká Chrystian Zaleski.“ Dnes jsou ještě zasněžené, ale v létě tady můžete vysedávat třeba půl dne a jenom se dívat.