Zachráněni před zapomněním

Stojí u nás kostel, jehož historie je tak bohatá jako dějiny Dolního Slezska. Svatyni stavěli, přestavovali a později renovovali katolíci a husité. Dnes je to živá ukázka ekumenizmu – říká kněz Piotr Rozpędowski. Dnešní Gęsiniec vznikl ještě v 17. století jako osada husitů, uprchlíků z Čech. Tehdy to byl Husinec.

Díky mladému knězi, plnému elánu, se přeneseme do dob, kdy v Gęsińci žila početná skupina potomků husitů, kteří sem přišli ze Ziębic. Žili v symbióze s Poláky, kteří se tu usídlili po válce. I když velká skupina husitů v té době vycestovala do Spolkové německé republiky a do Československa, jistá skupina se rozhodla zůstat na Střelínsku.

Ti, kdo se rozhodli pro vystěhování, si museli s sebou vzít celý svůj majetek. Tehdy jim nabídl pomoc místní truhlář a vyrobil pro potomky českých exulantů dřevěné truhly. Na oplátku dostal od jedné z rodin cylindr. Tentýž klobouk našel na půdě vnouček truhláře – kněz Piort Rozpędowski. Ten cylindr magickým způsobem rozvířil vášeň kněze pro odkrývání zapomenuté minulosti. Rozhodl se proto zahloubit do dějin husitů na Střelínsku. Protože je rodák zdejšího kraje, mohl lépe navázat blízké vztahy s místními lidmi. Otevírali před ním svou duši a pouštěli ho do svého světa, ve kterém srdce, česká duše a německý řád vyznačovaly rytmus života po mnoha generací.

Nezanedbatelnou roli sehrálo jeho kněžství. Vždyť čeští bratři začínali svůj den modlitbou a jejich potomkové kultivují tuto tradici dodnes. Kněz je osoba budící důvěru. A právě dějiny objevené knězem jsou námětem našeho programu. Ukážeme hmatatelné stopy českých bratří na Střelínsku – cihlové kalichy vložené do štítů domů, specifickou nízkou zástavbu, ve které bydleli dávní štváči, přivolávají vzpomínky dvou ještě žijících představitelek českých bratří.

O životě křesťanů ve spojení tří krajů a kultur – polském, českém a německém – nám budou vyprávět paní Anna Michalská a Lotte Hoszovská a jejich děti. Zatímco polský kněz odkrývá nanovo dějiny českých náboženských emigrantů na Střelínsku, v Polsku, v České republice, celá řada polských kněží se snaží uchránit před zapomněním katolickou víru v místě, o němž rodáci tvrdí, že je to nejvíce ateistický kraj na zeměkouli.

Na náměstíčku u kávy sedí muž, který každého vítá s úsměvem. Vzájemným. Zbyhněva, Zbyška nebo prostě Zibiho znají v České republice snad všichni. Už deset let má svůj program v ČT2, má také vysílání v Českém rádiu a nedávno vydal třetí knihu, která vyšla rovněž v polském překladu. Není divu, že jeho jméno dnes najdeme mezi nejvlivnějšími lidmi v Čechách.

Jak se to stalo, že kněz je jednou z nejznámějších osob ve světské zemi?

Zbigniew Czendlik, o němž je řeč, je polský kněz s českým občanstvím. Noviny Deník ho prohlásily za jednoho z deseti nejvlivnějších Čechů. Když před třiceti lety přijel z rozhodnutí biskupa do České republiky, aby zde byl nápomocen hrstce věřících, znal jenom dvě česká slova: pozor vlak! Český jazyk se učil od svých žáků a v… hospodě.

-Asi bylo lepší, když jsem neuměl dobře mluvit česky, protože věřící pozorněji poslouchali má kázání. Museli naslouchat, aby pochopili, co jim ten polský kněz chce říci, nebo byli zvědaví, jakou jazykovou chybu udělá – vypráví s úsměvem kněz Zbigniew Czendlik. Je zřejmé, že život polského kněze v ateistické zemi není lehký. Zbigniew Czendlik si musel před časem změnit telefonní číslo. Sám přiznává, že nemá v Čechách nejpříznivější situaci. A jak říká, považuje za zázrak, že je tam, kde je.

Češi nemají Poláky příliš v lásce. Navíc kněz reprezentuje kostel, který také není v oblibě. Lidé mu píší maily nebo telefonují a posílají ho zpátky do Polska. Nicméně Čechy jsou dnes jeho domovem, činí zde mnoho dobrého – na mše a setkání s ním přijíždějí Češi z celé republiky. Svou prosociální prací a otevřeností si Čechy získal. Jen on sám zná způsob, který mu pomáhá ochránit před zapomněním… křesťanskou víru a její hodnoty.