Pomoc bez hranic

Hasičský záchranný sbor je službou, která se těší společenské důvěře jak v Polsku, tak v České republice. Sbory dobrovolných hasičů vznikaly v obou zemích již v 19. století. V červenci 1992 vznikl v Polsku Státní hasičský sbor, v lednu 1995 jeho český protějšek. Na skutečnou spolupráci a pomoc při přeshraničních akcích si však hasiči museli dlouhé roky počkat. Díky podepsání dohod o vzájemné pomoci jsou nyní v případě potřeby v obtížných oblastech polsko-české hranice intervence prováděny společně. Významným milníkem na cestě k této spolupráci byl veliký požár na polské straně společné hranice v roce 1992, při jehož hašení nemohli pomáhat čeští hasiči.

Oblast dnešního polsko-českého pohraničí je na mnoha místech, zejména v horských oblastech, logisticky náročná a v případě požáru jako první reagují nejbližší jednotky. Nezáleží na tom, zda pomoc potřebují Poláci nebo Češi. Takto to funguje například i v Kladském údolí v Dolním Slezsku. Ještě před 30 lety, kdy byly zavřeny hranice, se nedalo počítat se součinností hasičů, každý si musel poradit sám na svém území.

V roce 1992 došlo ve městě Kuźnia Raciborska, které leží 30 km od hranic s Českou republikou, k největšímu lesnímu požáru v poválečné Evropě. Shořelo přes 9 tisíc hektarů. Přes 10 tisíc lidí bojovalo s živlem více než 5 dní. Dva z nich při požáru zahynuli. Nebýt hasičů, lesníků a armády, obětí by bylo více.

Stoupající dým bylo vidět i na druhé straně hranice, ale protože neplatily žádné mezinárodní dohody, nemohli Poláci počítat s pomocí svých českých kolegů. S ohněm museli bojovat sami. - Bylo velmi teplo. Teplota byla 35 stupňů Celsia, bylo opravdu velké horko. Pamatuji si to proto, že ten den byl velmi silný vítr. Rozhodně to nebyl původce této události, ale o to větší hrozba a také samotný fakt, že se pak vše šířilo takovým tempem, - říká Stefan Kaptur, velitel PSP Ratiboř, který se této akce účastnil.

Této akce se účastnilo téměř 10 tis. lidí. Lesníků, kteří tuto oblast znali, bylo jen 60. Nebylo možné jít po 8, 12 nebo 24 hodinách domů, pár hodin tam prospat a pak se vrátit. Jednoduše jsme si lehli do lékařského stanu, dostali nějaké podpůrné látky na zesílení do žil, hodinu se prospali a šli jsme zpátky do akce, zpátky k požáru. Ne všichni to vydrželi, někteří mí kolegové skončili v nemocnici. - vzpomíná Kazimierz Szabla - vedoucí RDPL Katowice.

Unikátní fotomateriály zaznamenal během požáru pan Henryk Szymura, novinář z Kędzierzyn-Koźle. Jeho fotografie z doby před 30 lety jsou velmi působivé a při vzpomínkách na tyto dny mají záchranáři, kteří se zásahu účastnili, oči plné slz.

V roce 2000 byla podepsána smlouva mezi Polskem a Českou republikou o účasti na vzájemné pomoci pro obě země.

Kromě spolupráce v boji proti živlům se tak vytvořila příležitost k vzájemnému poznávání se, přátelství a zábavě během soutěží. To je i případ Dolního Slezska.

Jsou zde dva spolupracující týmy - OSP Domaszków a SDH Lichkov se znají již delší dobu, protože spolupracují ve více oblastech, poskytují pomoc každému, a to bez ohledu na místo jeho bydliště a původ.

Jedna z největších společných hasičských akcí Dolního Slezska se konala v Niemojowie v roce 2008. Niemojów je malá vesnice ležící na Kladsku poblíž Międzylesia u polsko-českých hranic. K zásahu se jako první dostavili čeští hasiči, protože Niemojów leží necelý kilometr od hranice. Nejbližší jednotka polských hasičů musí do Niemojówa překonat klikatou silnici dlouhou asi 12 kilometrů. Hostinec "U Dany" je známé místo v Niemojówě. Nachází se přímo u Divoké Orlice, kam můžete zavítat v kteroukoli denní i noční dobu a cítit se tam "jako doma". Hosté z Česka i Polska si toto místo oblíbili a zpráva o požáru se rozšířila i mezi přátele zdejší majitelky. Na pomoc přijeli jako první hasiči z SDH Bartošovice - malinké vesničky sousedící s Niemojówem. Vzpomínají si, že požár byl již velmi rozšířen, když na místo dorazili přibližně 5 minut po obdržení oznámení. Později dorazily jednotky polské PSP a začal boj s živlem.

Ochota pomáhat, riskovat vlastní život i přes nebezpečí, nezná mezí. A hasiči, jak sami říkají, dělají jen svou práci.